Vyjadření režiséra

Jako malý kluk jsem dostal autodráhu. Byl to dárek, který mě zaujal mnohem více než všechny předchozí hračky. Po chvíli jsem zjistil, že to, co mě na celé věci přitahovalo, byl fenomén závodu, boje, utkání se tváří v tvář se svými dětskými protivníky. Vzhledem k tomu, že má představivost byla v této době již značně vyspělá, dalo se hovořit o tom, že jsem prožíval opravdové závody. Protože jsem byl dítě podnikavé, přemýšlel jsem, jak přinést do dětských pokojů opravdový boj! A proto jsem uspořádal závod, o kterém mluvila celá ulice. Jmenoval se 24 hodin Le Mans. Potkali jsme se v rozlehlém bytě mého kamaráda a složili dohromady celkem 4 autodráhy. Začali jsme ve tři hodiny odpoledne a maminky vařily, podávaly nápoje a fandily. Naše dětské oči zářily jak plamínek v krbu až do desáté hodiny večer, kdy jsme všichni usnuli na plastikové dráze s ovladačem v ruce, a možná se nám tenkrát zdálo, že jednou tento závod pojedeme jako dospělí závodníci.

Tehdy začal můj sen o nejslavnějším závodě světa „24 hodin Le Mans“.